Umělecká forma
Flamenkové palos pro začátečníky
Cante, baile a toque, co je palo a jak rozeznat soleá, seguiriyas a bulerías, když je cuadro hraje.
Rezervujte si svůj flamenco večer ↗Tři umění v jednom
UNESCO popisuje flamenko jako kombinaci cante, zpěvu, baile, tance, a toque, hry na kytaru. Dodává, že se používají také kastaněty, tleskání a dupání. Flamenko se vyvinulo v Andalusii na jihu Španělska, s kořeny v Murcii a Extremaduře, a zásadní roli v jeho vývoji sehrála komunita Gitano, tedy Romů. Znalost těchto tří složek vám pomůže rozhodnout se, kam se během představení dívat: na zpěváka, tanečníka nebo kytaru.
Jak funguje zpěv
UNESCO uvádí, že cante zpívají muži i ženy, obvykle vsedě, bez doprovodných zpěváků. Texty jsou krátké a jednoduché a vyjadřují širokou škálu emocí. Tanec je popisován jako forma vášně a dvoření, přičemž mužští tanečníci používají nohy razantněji a pohyby tanečnic jsou jemnější a smyslnější, i když každý umělec má svou vlastní techniku. Kytara začínala jako doprovod a dávno tento rámec přesáhla, takže může nést i vlastní pasáž.
Co je palo
Palo je forma flamenca. Wikipedie ho popisuje jako oblíbený, někdy nekonzistentní způsob klasifikace písní, určený rytmem, módem, motivy, typem verše a původem. Některá pala mají metrický rytmický cyklus zvaný compás, zatímco jiná, jako granaínas a malagueñas, se zpívají ve volném rytmu. Rodina soleá používá dvanáctidobé cykly. Uvádí se přes padesát pal, takže žádný jediný večer nepokryje všechna a cuadro jich vybere jen hrstku.
Soleá
Soleá pravděpodobně vznikla v gitanoských komunitách v Cádizu nebo Seville a její původ je neznámý. Wikipedie uvádí, že její texty jsou obecně vážné, s slavnostním charakterem, a často nesou intimní bolest. Její zlatý věk nastal v poslední čtvrtině 19. století. Compás má 12 dob, které kombinují trojité a dvojité seskupení. Někteří ji nazývají matkou pal, ale článek říká, že to není zcela přesné, protože seguiriyas je starší.
Seguiriyas
Seguiriyas patří k cante jondo, hluboké písni, a je považována za čistě gitanoského původu. Je slavnostní a intenzivně expresivní a jeden zdroj ji popisuje jako nejtragičtější a nejemotivnější projev ve flamenku. Texty často pojednávají o uvěznění, smrti, lásce a náboženských představách. Její rytmus je dvanáctidobý compás, ale často se počítá na pět dob a zpěváci a tanečníci mění tempo pro dramatický efekt. Je to jeden z nejtěžších stylů pro kytaristu k doprovodu.
Bulerías
Bulerías se vyvinuly mezi Calé Romani v Jerezu v 19. století jako rychlé, veselé zakončení soleares. Patří mezi nejdramatičtější formy a často uzavírá flamenkový večírek. Je to rychlý dvanáctidobý cyklus, který lze slyšet jako takt o šesti následovaný taktem o třech, a tanečníci ho obvykle počítají na šest. Její nožní práce je složitá a poskytuje největší prostor pro improvizaci, což je důvod, proč závěrečné číslo často působí nejvolněji.
Poslech v sále
V malém sále uslyšíte compás dříve, než mu porozumíte. Sledujte tleskající a kytaru pro puls, pak sledujte, jak na něj tanečník odpovídá. Madridský turistický web uvádí několik pal ve repertoáru v Torres Bermejas a provozovatel říká, že program se během sezóny mění. Ať uslyšíte jakákoli pala, všimněte si kontrastu: pomalá a slavnostní čísla stojí vedle rychlých a hravých a tento kontrast je součástí koncepce večera.
Zdroje